Stvořitel sázel nové duše,
vesmírem zaplétá vlasy života,
karty roztančila i Venuše,
ze srdce vyrostla jednota..
Paprsky světla přátelství,
nakreslil na cestu dvou,
aby naplnili poselství,
důvěry co v sobě naleznou..
Pokorně si křídla srovnají,
utřou lidskou slzu smutku,
film vzpomínek emocemi promítají,
momenty rebelství i dobrých skutků..
Čas listuje v legraci,
co píše společné vrásky,
a ladí magickou vibraci,
čisté přátelské Lásky..
Co vlastně ode mně chce bůh?
Chce, aby mě bylo pořád půl?
Návod na použití mi neposlal,
jen vzkázal:“ Se zdokonal..“
Kráčím a sbírám ty střípky,
rozházené v podvědomí,
srdcem barvím je rytmicky,
ať zřou je i nevidomí..
Jednou, když se poskládám,
mezi hvězdy se vydám,
branou z duhy proletím
a cestu domů si prosvítím..
Tanec
Odhodlala se
vlastním potleskem
vzala osud do rukou..
Nezapomněla snít
tančícím srdcem
nabírá rychlost letu..
V neutrosféře
skotačí s vesmírem
naladěnou jednotou..
Klid v nitře
protekl systémem
nechala vše plynout..
..
Po kapkách z hvězd,
černé, spektrem barev,
naplnila vesmíru, plnou konev..
V srdci, sklidila paprsky,
zasela je na louky i cesty,
pro náhodné manifesty..
Zalévá je poctivě,
ať kvetou, zde věčně,
transformačně..
..
