Zvuk je jedním ze zákonů vesmíru.. Je jedním ze základních druhů umění. Každý z nás ji tvoří pořád, teď a tady, tlukotem vlastního srdce.. Možná i proto o to víc mi tak učarovala.. Možná čekáte, že hraju na nějaký sofistikovaný hudební nástroj, ale krom bušení do bubínků v noci kolem ohne, bohužel ne. Housle, klavír, flétna, vůbec.. Ale.. Moje srdce taky bije po svém a taky cítí hudbu po svém, a na mojí cestě životem si určitě našla své důležité místo a to v této kombinované podobě..
TANEC
Miluji tanec, ráda tančím, denně, aspoň chvilku, za mě je to nejlepší rozcvička po ránu 🙂 V mládí jsem měla pokus soutěžit v taneční televizní show „Tanec za Milion“.. Byla to nádherná zkušenost, úžasný tanečníci z Bratislavy, celkem přes 600 lidí, osobní doživotní vzpomínky.. Do finále jsem sice nepostoupila, ale dostala jsem se mezi 60 nejlepších lidí a to je moje osobní obrovská radost a úspěch..
Miliónový tanec
GRAMOFONOVÉ DESKY
Od malička mě fascinovali nejdříve MC kazety a pak gramofonové desky, ty velké černé koláče co zpívají 🙂 Pomalu postupně jsem začala kde tu gramofonové desky sbírat.. Pak přišel na řadu gramofon a od té doby moderní aplikace na hudbu mají u mě docela smůlu.. Kromě desek na pouštění hudby, jsou taky desky poškozené, kterým dávám druhou šanci a recykluji je ve formě umění květináčů pro své Papírové květinářství, nebo z nich vyrábím i lampy, misky, svícny a jiné produkty..
DJ WČELA
No a když už je tady sbírka skvělých oldies, pop, blues, rock n roll, a samozřejmě hip hop hitů a parta výjimečných lidí, tak už chybí jen někdo, kdo je bude pouštět.. A jak říkám, nikdy nejsme dost starý na to, abychom se naučili další nepotřebnou důležitost 🙂 Za pomoci několika skvělých Dj a kamarádů, který mě naučili základy, jsem se do toho pustila, když to šlo trénovala.. A pak přišlo první hraní, obrovská nervozita, ale pohoda a radost lidí, jejich tanec a nadšení z mého playlistu mě uklidnilo, a druhý set večera, oldies, lidi protančili boty a byly šťastný.. Já jsem za to tak vděčná, že to nelze popsat.. Od té doby jsem hrála znova a zas a pokaždé jsem lidem na tváři vykouzlila úsměv, a oni svým tancem ve víru hudby poháněli celý vesmír..
Archiv fotek
Klub Centrála, Praha
Je mi ctí pro Vás hrát.. 
A jedeeem.. 
Venkovní párty, Osovo
Vzpomínka na kamaráda Plátna, Centrála, Praha
Za Plátna.. 
Co nám říká o Gramofonových deskách Teta Wiki?
Gramofonová deska neboli gramodeska, známá těž jako vinylová deska nebo prostě jen vinyl, je záznamové médium určené pro záznam, uchování a reprodukci zvuku.
Gramodeska má nejčastěji podobu plochého kruhového kotouče černé barvy, uprostřed opatřeného kruhovou papírovou nálepkou s informacemi o záznamu. V samém středu gramodesky je středicí otvor pro nasazení na přehrávací zařízení – gramofon.
Zvukový záznam je na gramodesku zanesen ve formě spirálové drážky, soustředně umístěné na jejím povrchu. Zvuková informace v drážce má analogovou podobu. Záznam na desce je mechanický, což znamená, že je snímán mechanicky – pomocí hrotu, lidově zvaného jehla.
Monofonní záznam má podobu vlnovky, kdy hrot (chvějka) kmitá horizontálně ze strany na stranu, jde vlastně o kopii pohybu membrány mikrofonu. U stereofonního záznamu je použit další směr, kdy jehla kmitá taky dolů. Pro představu: Pokud jehla kmitá přímočaře v úhlu 45° od svislice, je zvuk (v ideálním případě) slyšet jen z jednoho kanálu. Je to dáno tím, že přenoska je konstruována tak, aby se dal rozlišit pravý a levý kanál. Což je samozřejmě možné jen u elektrických přenosek, kdy je v podstatě jedno jestli jde o přenosku (v tomto případě přesněji) vložku krystalovou (využívající piezoelektrický jev), nebo magnetodynamickou (pracující na principu elektromagnetické indukce). U krystalové vložky samozřejmě na úkor kvality reprodukce, a trvanlivosti gramodesek. Slangově byla v některých kruzích označována za „hoblovačku“, díky své „tvrdé charakteristice“, protože k přenosu signálu byl využit princip deformace krystalu. Na rozdíl od magnetodynamické přenosky, kde je na chvějce, na opačném konci jehly miniaturní magnet, který je volně uložen v elektricky vodivém pouzdře.
Gramofonová deska byla od doby svého vynálezu – konce 19. století až do 80. let 20. století nejrozšířenějším nosičem zvukového záznamu. Od konce 80. let byla gramofonová deska postupně nahrazována kompaktními disky (CD), až byly nakonec gramofonové desky z trhu téměř úplně vytlačeny.
V současnosti jsou gramofonové desky vydávány pouze okrajově, v malých nákladech jako sběratelské edice, popřípadě jsou vydávány nezávislými vydavateli nekomerční hudby.
Gramodesky i v době svého strmého úpadku v 90. letech 20. století zůstávaly oblíbené mezi dýdžeji, kteří využívají hudební materiál z gramodesek pro mixáž hudby při klubových tanečních produkcích. Avšak ani této oblasti se digitalizace nevyhnula a pro mixáž taneční hudby se stále častěji používají digitální konzole.
Přesto existuje úzké, avšak živé společenství milovníků gramofonů a gramodesek, kteří preferují poslech analogového záznamu zvuku z gramodesek před záznamem digitálním. Proto i dnes je na trhu množství výrobců gramofonů a dalšího vybavení pro poslech gramodesek.
DĚLENÍ GRAMODESEK
Standardní desky – tento historický a překonaný typ desek byl vyráběn z šelaku. Měly širší drážku než dnešní desky, pro přehrávání se používal hrot s větším poloměrem zaoblení. Tyto desky měly průměr nejčastěji 25 cm a rychlost otáčení 78 ot/min. Jedna strana standardní desky pojala zhruba 3 minuty záznamu, což vystačilo na jednu píseň,[1] větší, 30cm varianta desky, i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku 1963,[2] kdy byl nahrazen vinylovými SP singly. Prodej standardních desek však dobíhal až do roku 1968, mnohé tituly té doby byly firmou Supraphon vydávány jak na moderních SP tak na standardních šelakových deskách.
Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy gramofonů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu[3] nejen do starých elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu konektoru. Moderní typy gramofonových přenosek u současných gramofonů pracují na magnetodynamickém principu. Nyní jsou vyráběny i speciální magnetodynamické přenosky určené pouze pro reprodukci starých standardních šelakových desek.
Přestože jsou tyto desky již považovány za překonané a zastaralé, mají nezřídka vysokou dokumentační a kulturní hodnotu. Jsou totiž dokumentem své doby a jsou v převážné většině jediným zvukovým záznamem tehdejších zpěváků a hudebníků. Proto zasluhují náležitou péči.
Desky s úzkou drážkou – byly vyvinuty po druhé světové válce. Desky tohoto typu jsou vyráběny dodnes. Lisují se z plastické hmoty PVC (polyvinylchlorid, v americké angličtině též zkráceně vinyl), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Díky použití PVC, který má jemnější strukturu než šelak, bylo možno zúžit drážku, snížit její amplitudu (rozkmit), a tím i drážkovou rozteč. Snížila se také frekvence otáčeni. To umožnilo podstatně prodloužení doby záznamu. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se do zahraničí ve velkém množství.
Za zmínku stojí ještě dva typy gramodesek:
vinylové desky s drážkou jako měly standardní desky a 78 ot/min (vinyl tvrzený plavenou křídou, výrobce V-disc, USA)
vinylové LP desky s 78 ot/min (klasický vinyl, výrobce Aprelevskij zavod, SSSR)
Typy gramodesek s úzkou drážkou
Ukázka drážek se záznamem hudby na dlouhohrající gramofonové desce.
SP (single play) – singly – menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45 otáček za minutu (ot/min), výjimečně na rychlost 33. Obvykle jedna strana desky obsahovala jednu hudební skladbu resp. písničku. Průměr desky 17 cm.
EP (extended play) – menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45. V podstatě totožné s SP, ale na každé straně jsou dvě (někdy i tři) písničky. Vydávány byly mnohem méně a mívaly speciální obaly. Vzácně byly vydávány tyto desky i s rychlostí 33 otáček se zmenšeným středem, na jednu stranu se tak daly zaznamenat až čtyři drobné skladby resp. písničky. Občas byly vydány i nečerné desky – průsvitné, mnohobarevné… V této velikosti o 33 1/3 ot/min byly v Československu vydávány též pohádky (večerníčky), zvláště pak se Spejblem a Hurvínkem.
LP (long play) – „elpíčko“ – dlouhohrající deska obvykle na rychlost 33,1/3 ot/min, zpočátku výjimečně i na rychlost 16+2/3 ot/min. V případě populární hudby většinou obsahovala celé jedno album jednotlivé skupiny, u vážné hudby pak jakoukoliv jinou nahrávku v celkové délce až 45 minut, případně i delší. Průměr 30 cm, na jedné straně libovolný počet skladeb či záznamů mluveného slova, u hudebních záznamů z oblasti populární hudby většinou 4 až 14 písniček. Občas (zejména HiFi klub Svazarmu) byly tyto LP vydávány i pro rychlost 45 ot/min a dokonce i pro 78 ot/min.
GL – zvláštní typ gramofonové desky. Průměr 25 cm, 33+1/3 ot/min nebo 16+2/3 ot/min.
Na „rychlosti“ 16+2/3 ot/min bylo vydáváno jen mluvené slovo.
Výroba gramofonových desek v podniku Gramofonové závody Loděnice (jakož i gramofonů v podniku TESLA Litovel) v období po 2. světové válce byla v Československu vždy na velmi vysoké úrovni. Československé gramofony ze 70. a 80. let byly vyráběny ve světové špičkové kvalitě. Gramofonové desky z tohoto období byly vyráběny a vydávány pod domácími značkami Supraphon, Panton a Opus. Česká republika je díky této vynikající výrobní tradici, až doposud jedním z největších výrobců a vývozců klasických gramofonových desek na světě. Výroba tohoto sortimentu stále velmi dobře prosperuje a gramofonové desky jsou nyní úspěšně vyváženy do celého světa.
Informace použité z https://cs.wikipedia.org/wiki/Gramofonov%C3%A1_deska Děkuji za shrnutí 🙂