Cestou v sněhové závěji,
vzpomněla si na nejedno
dno..
Na všechny ty naději,
co zapsalo si moje oko
hluboko..
Na mosty víry,
co vystavěla k přežití
v džungli, na míru..
V teple domova,
třídí posvátné vločky
za nehty a čte si,
vlastní knížku..
Tanec
Odhodlala se
vlastním potleskem
vzala osud do rukou..
Nezapomněla snít
tančícím srdcem
nabírá rychlost letu..
V neutrosféře
skotačí s vesmírem
naladěnou jednotou..
Klid v nitře
protekl systémem
nechala vše plynout..
..
Po kapkách z hvězd,
černé, spektrem barev,
naplnila vesmíru, plnou konev..
V srdci, sklidila paprsky,
zasela je na louky i cesty,
pro náhodné manifesty..
Zalévá je poctivě,
ať kvetou, zde věčně,
transformačně..
..
Život mrzne a krev krystalizuje,
kry drásají žíly, aby znova žily..
Sněhové geometrie sledují oči,
v střídavém napětí, srdce naskočí..
Z cesty se svede,
pak čeká na sebe,
že duše se ohlédne,
aby vykročila vpřed..
Zapnula noční vidění,
překročila vlastní stínění,
a jako svatojánská muška,
žije život na schůdkách..
..
Bezpodmínečná láska proudí jinak,
než ty, co nevychází z čistého srdce..
Pokorný vděk zní jinak,
když přichází z čisté duše..
..
Čas plyne jinak,
když žije právě teď..
Jednota sílí jinak,
když každý zboří zeď..
..
Člověk roste jinak,
když chce denně kvést..
..
