Co vlastně ode mně chce bůh?
Chce, aby mě bylo pořád půl?
Návod na použití mi neposlal,
jen vzkázal:“ Se zdokonal..“
Kráčím a sbírám ty střípky,
rozházené v podvědomí,
srdcem barvím je rytmicky,
ať zřou je i nevidomí..
Jednou, když se poskládám,
mezi hvězdy se vydám,
branou z duhy proletím
a cestu domů si prosvítím..
Planety prorostlé iluzí,
skryla za linky žaluzií,
před pohledy pravdy,
rašící z tajné hvězdy..
Svědomím přiznané neřesti,
zbořili dávné pověsti,
že lidi tolik pochybili,
když sebe trochu zlobili..
Vypsala si zážitky
kdy tahala za nitky,
aby zašila černé díry,
hltající její světy..
Ve víru všech galaxií,
s plnou duší stipendií,
tančila krok sun krok,
oživila Kvantový skok..
Při ranním rozbřesku,
chytlo mě světlo za ruku..
Při večerním stmívání,
měla jsem tmu na dlani..
Hranice dvou světů,
hrají ve mně válku,
v noci zkoumám temnotu,
přes den svítím světu..
Poznávám oba kraje,
odkrývám jejich taje,
rodinou mi je dualita,
každodenní relativita..
Zákony našeho života..
Pro milovníky sociálních sítí mám dobrou správu!
Mé díla a aktuální tvůrčí dění naleznete na Instagrame
pod @wcelka_official_art.
Taky můžete sledovat hastagy #wcelka a #meziradkymyslenek.
Určitě profil spoznáte i dle mého již známého žluto-černého loga.
Ovšem nejvíc toho najdete tady na stránce 🙂
Těším se na Vaše komentáře a názory!
Vaše Wčelka
Dala svobodu iluzím,
jako plevel se množí,
v mém světě tvých růží,
hlavu zastrčila do haluzí..
Rozešla se se zdmi v pokoji,
a prstem kreslí souhvězdí,
na stropě ze spletí myšlenek,
pověsila se za chybu z písmenek..
Uťala pod sebou shnilou větev,
aby ucítila další důležitý pád
na záchranu vytáhla, naděj
ať může vyběhnout vpřed..
Z kapes vyhodila historii,
plnou užitého harampádí..
Bez svých včelích planetárií,
odmítala žít v harmonii..
Sní sen ve snu..
