Večerní dýchánek, oblaků cigaret,
roj myšlenek, zdí kabaret..
Svět samoty cedí slova hlavou,
ticho jen papír mluví tužkou..
Chvíle pro nic i všechno,
chvíle pro bílou a černou..
Chvíle kdy kamarádem bývá sebevrah,
co na návštěvu přináší mi strach.
Chvíle kdy maluji hvězdný prach
a tančím si nahá v barvách..
Sbírám střípky vlastní duše
rozsypané v temnotě,
ať vdechnu jim lásky dotek
a rozsvítím si ve tmě.
Samotář s pocitem jednoty,
s řádem pro pravdivé hodnoty.
Samotář s pocitem samoty,
kdy chybí společné sny a doteky.
Samotář s pocitem svobody,
co s radostí kreslí do duhy.
Samotář s pocitem nepochopení,
jen plevel drze prská jedy..
Samotář s pocitem lásky,
co pěstuji po čas cesty..
Samotář s pocitem poznání,
které je darem i odevzdáním.
Hřbitov cigaret v popelníku,
přepálené sítko na vodní dýmku..
Ticho se blíží v noční hodinku,
samotář zavírá svou pocitů skříňku.
Mám to opravdu rád,
Být sebou, být samotář…