Rubrika: o Lidech

Můj chodník má dvě strany..

Na jedné prorok,
v černém plášti..
Bezedné kapsy děr,
plné strachu – děl..

A bezbarvých motýlů..

Na druhé světec,
v bílém plášti..
Po kapsách kaňky lásky,
deštěm kropí zem..

A sází stromy..

Po jedném zbyl strachu prach,
po druhém barva v rozlitých paletách..

Souboj proudů Pro a Proti,
bílou čárou přerušovaný,
rozmotaly odvážné motýle..
Napojily se z barevné louže. .

Za třepotu křídel,
tiše na ně hledím,
jak do světa letí,
rozdat tajemství duhy..

Uprostřed chodníku..

Olajkovali mu v smíchu,
stý pád na kolena..
Nainstalovali si levnou míchu,
než on vstal a vykročil znova..

Kameny a klacky do cesty mu házeli,
no on je sesbíral a ohínek z nich vytvořil..

Než oni pod schodama čekali,
na další jeho pád,
on pořád pokorně výše stoupal
a po cestě šel přesto rád..

Být jiná a přitom svá,
tož problém veliký,
pro ostatní dušičky,
co snaží se být kopií..

Jsem originál od narození,
čistá tabule života,
bez zašedlých lží,
co vám není módní..

Oblékám si denně úsměv,
láskyplný světelný oděv,
cestou si radostí zatančím,
vaše maska mně nezaskočí..

Takový je svět,
vždyť to znáte,
vy co každý den,
křídla nosíváte..

Jakou moc mají světa zbraně,
když zbydou nám jen holé dlaně..
Jedni táhnou pistole a palice,
no moje Láska v srdci je nejvíce..

Boje ty tu byly vždycky,
no pravý vítěz chová se lidsky..
Radši umřít jak žebrák poslední,
no vezmu si sebou čisté svědomí..