Planety prorostlé iluzí,
skryla za linky žaluzií,
před pohledy pravdy,
rašící z tajné hvězdy..
Svědomím přiznané neřesti,
zbořili dávné pověsti,
že lidi tolik pochybili,
když sebe trochu zlobili..
Vypsala si zážitky
kdy tahala za nitky,
aby zašila černé díry,
hltající její světy..
Ve víru všech galaxií,
s plnou duší stipendií,
tančila krok sun krok,
oživila Kvantový skok..
Dala svobodu iluzím,
jako plevel se množí,
v mém světě tvých růží,
hlavu zastrčila do haluzí..
Rozešla se se zdmi v pokoji,
a prstem kreslí souhvězdí,
na stropě ze spletí myšlenek,
pověsila se za chybu z písmenek..
Uťala pod sebou shnilou větev,
aby ucítila další důležitý pád
na záchranu vytáhla, naděj
ať může vyběhnout vpřed..
Z kapes vyhodila historii,
plnou užitého harampádí..
Bez svých včelích planetárií,
odmítala žít v harmonii..
Sní sen ve snu..
Vyberu si z pavích očí,
kouzla snů co vládnou noci..
Obloha se třpytí vesmírem,
hvězdy oděné laskavým příběhem..
Vyberu si z ranní pláně,
čáry květů a včelí tanec..
Obloha se třpytí sluncem,
paprsky oděné jemným dotekem..
V noci vidím světlo své,
přes den stíny tajemné..
Ve svém vnitru vládnu mocí,
nad svým světlem dnem i nocí..
Když kalí se mé myšlenky,
házím do nich krystalky..
Když radostí se rozletí,
kormidluji s balónky..
Jsem si bdělým strážcem,
nad mým sluncem a měsícem..
Do duše si však nechám vstoupit,
hvězdy co umí nekonečně zářit..
Statečné srdce lvice,
duší odvážná bojovnice..
V brašně dar ohně,
na cestu ve tmě..
Plížící se stíny strachu,
malují kolem nástrahu..
Neschovávej se do koutu,
zahraj životu novou notu..
Na kolena nepadej ni necouvej,
radši otevři křídla a zlu odolej..
Na výhru máš sílu i vnitřní moc,
není však ostuda, poprosit o pomoc..
Bojuj za to, v co věříš,
jinak se v džungli ztratíš..
Dokážeš dojít za obzor,
pokud dáš změně prostor..
Srdce v srdci,
vstříc k slunci,
duše lva,
zůstat svá..
Co myslíš, kdo pak jsem?
Světlo čí stín bloudící životem..
Schránka plná historických dopisů,
nedoručených i zaprášených pocitů..
Pročítám si sama ty vlasy popsané,
hrám s nimi hru i hledám nepoznané..
Co život přinesl, nesu si sebou,
když něco chybí, nahlédnu za obzor.
Pořád neznám přesné složení,
těla, duše, ducha i vědomí,
každý den ladím je v domnění,
že dokážu cokoliv změnit..
Jestli se mi chce nebo ne,
rozhoduje má svobodná vůle..
A tak nechám dál vlasy ve větru vát,
a květy co mi vplete, nechávám se smát..
