Spoustu komnat, dveří, klik,
uvnitř střípky duše, tichý vzlyk..
Vezmi odvahu za ruku,
otevři vnitro a další bolístku!
Ego, to je zámek těžký,
nedovolí duši, svobodu žít..
Klíče máme v světle, lásce,
jestli pak je užíváme?
Udělejme průvan energií,
ať vymýtíme všechny stíny..
Pavučiny z koutů vyfouknout!
Stovkové žárovky zažehnout!
Pokojný bojovník, ten se nedá,
každou komnatu časem zdolá.
Jediný úkol člověku máš,
Věřit si, že i Ty to dáš!
Odpusťte mi prosím!
Odpouštím každý den,
sobě, tobě, všem.
Promiňte mi prosím!
Prominu každý den,
sobě, tobě, všem..
Milujte mě prosím!
Miluji každý den,
sebe, tebe, vše..
Děkujte mi prosím!
Děkuji každý den,
sobě, tobě, všem..
Výtah do Nitra
Už se budím?
Je to tu?
Mám správné patro výtahu?
Stojím tady,
jen tak sám,
Nitro otvírám,
schody počítám..
Co patro, to svět..
Co otázka, to odpověď?
Které patro,
otevřít dnes mám,
energii výtahem
sem a tam posílám..
Dračí doupě
Roste poupě
Záře slunce
Cesta srdce
Brána slova
Pohled oka
Svatý Grál
Dál a dál…
Nevím však,
kolik pater vesmír má,
nejmíň tolik,
kolik otázek mám já.
Odpovědi musím dojít sám,
Výtahem světla nahoru,
Pro své čisté Já..
Přání
Tam kde nekonečno je čas..
Tam kde nekonečno je prostorem..
Mám nekonečné klubko,
nití myšlenek..
Alchymickou hůlkou,
mezi hvězdami,
vyšívám s láskou,
tvorbu přání..
Obrázek
Zaklepala na své srdce
a vzbudila metamorfózu samé sebe..
Roztáhla zmuchlané křídla
a zahodila strach z létání tmou..
Věnovala své planetě svobodnou vůli
a iluzím sebrala židle. .
Rozhodla se rozsvítit toroid
a vypěstovat záhony lásky. .
Nakreslila stvořiteli obrázek krásy života
a on se šťastně usmál..
Vzpomněla si, že se má vlastně ráda. .
