Zuby času nechala doma
a jako tisíciletá voda,
uhání trychtýřem radosti,
oprášit vnitřní hlas..
A promluvit si s delfíny. ..
Do pouště nevědomosti,
kápla kapku poznání,
ať semínko světla, zdaleka,
rozkvete jako řeka života . ..
Hľa další v písku klíčí . .
…
Můj chodník má dvě strany..
Na jedné prorok,
v černém plášti..
Bezedné kapsy děr,
plné strachu – děl..
A bezbarvých motýlů..
Na druhé světec,
v bílém plášti..
Po kapsách kaňky lásky,
deštěm kropí zem..
A sází stromy..
Po jedném zbyl strachu prach,
po druhém barva v rozlitých paletách..
Souboj proudů Pro a Proti,
bílou čárou přerušovaný,
rozmotaly odvážné motýle..
Napojily se z barevné louže. .
Za třepotu křídel,
tiše na ně hledím,
jak do světa letí,
rozdat tajemství duhy..
Uprostřed chodníku..
…
