Životní situace, jako je všichni známé, bývají různorodé. No a ty moje nejsou o nic jiné. Nebo možná jo? Mám ráda, když život plyne jako sinusoida, jednou nahoře, jednou dole. Kdyby plynul pořád stejně, stereotypně, tak s mojí povahou bych se určitě nudila. No a takhle moje sinusoida zase jednou plynula dole (abych se měla od čeho odrazit :-)). Velkým omylem byl vyklizen sklep, kdy jsem měla na přechodnou dobu odloženy všechny barvy, materiál pro tvorbu a obrazy. Jakoby najednou můj svět celý bez stopy zmizl. Trvalo nekonečné čtyři dny, než se povedlo vypátrat, která společnost je odvezla. V poslední chvíli jsem vlastním tělem bránila oranžovému bagru, aby vše nesešrotoval. Záchranní akce se nakonec s vypětím posledních sil povedla a skoro vše se mi vrátilo domů. Jelikož se mi hodně věcí rozbilo, tak mi jako cenu útěchy nabídl pan ze skládky konferenční stůl. Doma jsem ho jednoduše vyčistila a natřela novou barvou. Avšak teď po letech sloužení dostal punc originality a nový vzhled. Takhle vypadá můj nově inovovaný stolek. No a kdo by řekl, že je ze smetiště? Takže, dá si někdo oběd ve vesmíru?
